FC-PGA - Flip-Chip Pin Grid Array - fyzicky stejná patice jako Socket 370, avšak nekompatibilní, některé PPGA redukce jsou však již dnes (1/2000) kompatibilní s FC-PGA. Press Intelu: výsledkem rozvinuté technologie pouzdra "flip-chip" jsou menší rozměry, které umožňují, aby nová generace PC byla menší, elegantnější, s vysokým výkonnem a snadnějším použitím. Kombinace nového pouzdra a čipových sad poskytne zákazníkům široký výběr při řešení stolního počítače současně se špičkovým výkonem.
Differences Between FC-PGA and PPGA Form Factors

Athlon - aka AMD K7 - se před časem na trhu zabydlel jako nejvýkonnější x86 procesor a jeho jedinou nevýhodou jsou poněkud dražší základní desky. Je vyroben 0.25 m technologií, disponuje 128kB L1 cache (!), 512kB L2 cache (!) taktované na frekvenci procesoru, jeho systémová sběrnice běží na 200 MHz (!) a je zasazen do Slotu A, jenž je kompatibilní s procesory Alpha (prostě, když už vás přestanou bavit PC, koupíte si Alphu, nainstalujete Unix a jste opět v pohodě) AMD při vyvíjení tohoto procesoru vsadila na absolutní předimenzování a zjevně se jí to daří. Athlon je výkonnější než stávající Pentia III a navíc je na stejné frekvenci o 5-17% levnější.

Celeron - levná odnož Pentium II procesorů Intel, nyní (1/2000) jsou dostupné PPGA Celerony (Mendocino 128k L2 Cache) od 366 do 533MHz.

Covington - označení pro jádro již nevyráběného Celeron 266-300MHz bez L2 Cache (nízký výkon). CPU Celeron 300MHz s cache se označoval jako Celeron 300A pro odlišení s Celeronem bez cache (CPU Celeron 333 již přídomek A nenesl, neboť existoval ve verzi pouze s cache).

Mendocino jsou procesory vycházející z Celeronu, oproti němuž mají přidáno 128KB L2 cache na čipu (on-die) - přímo v jádru, která pracuje na stejné rychlosti jako procesor (což u PII/III s jádrem Klamath/Deschutes není).

Pentium II - 32-bit CPU pro Slot 1. Dnes již nevyráběné, byly dostupné na frekvencích 233 až 450MHz, přičemž procesory 233-333 používaly 66MHz sběrnici, zatímco 350 a vyšší používaly 100MHz sběrnici (FSB - Front Side Bus).

První Pentia II používala jádro Klamath, které bylo vyvinuto pro PentiumPro procesory. Vyrábí se 0,35 mikronovou technologií a využívá 512KB externí L2 cache, která je v případě Pentium II umístěna v jeho obalu (na desce plošných spojů vedle čipu) a je taktována na 1/2 frekvence cpu.

0.18-ti mikronová technologie firmy Intel - Intel je první firmou ve svém odvětví, která začíná s vysoko objemovou výrobou založenou na 0,18-ti mikronové technologii. Intel používá tuto technologii ve čtyřech továrnách ve světě. 0,18-ti mikronová technologie představuje struktury, které jsou menší než 1/500 tlouštky lidského vlasu, menší než bakterie a menší než světelná vlnová délka viditelná lidským okem. Nová 0,18-ti mikronová technologie firmy Intel používá šest vrstev aluminiových kovových propojení, nízkokapacitní propojovací izolátor SiOF (silikonový dioxid legovaný fluorem) a umožňuje nízká napětí až od 1,1 do 1,65 V (nejnižší napětí u dnes uvedených produktů je 1.35 V). Nejmenší rozměry jsou 0.13 mikronů. (Press Intelu)

Od frekvence 600MHz výše existují procesory Pentium III ve dvojím provedení (tzv. package) - SECC2 (klasický Slot 1) a FC-PGA, což je nový formát určený pro patici "Socket 370". Ačkoliv se jedná o pinově shodné provedení s PPGA, které známe z Celeronů, nelze FC-PGA procesory použít ve starších základních deskách s paticí Socket 370 a starších redukcích pro PPGA->Slot1. Brání tomu zejména použití jednoho pinu navíc, který Celerony nevyužívají. Je však naopak možné použít procesory Celeron v nových deskách s podporou FC-PGA nebo nových PPGA redukcích. Další překážkou může být napájecí napětí - FC-PGA CPU užívají 1,6V (na rozdíl od 2V u klasických Celeronů), které nelze na všech starších deskách nastavit.

Podobně jako pro Celerony lze použít i pro FC-PGA Pentium III čipy redukci, která umožní jejich provoz na základních deskách se Slotem 1.

Současné Pentium III
Před tím, než se začneme zabývat Copperminem, podívejme se, kde skončil vývoj nejnovějších Pentií III. Ty jsou založeny na jádru P6, a jsou vyráběny 0.25 mikronovou technologií. Přímo na procesoru je umístěna 32Kb L1 cache, L2 cache o velikosti 512 Kb je mimo jádro procesoru a běží na poloviční frekvenci CPU. Pentium III se vyrábí pouze pro patici Slot-1.
Většina procesorů běží na 100MHz sběrnici (FSB), ovšem poslední uvedené verze PIII 533B a PIII 600B podporují sběrnici na 133MHz (procesor s podporou 133MHz sběrnice poznáte právě podle písmene "B" za frekvencí procesoru).

Coppermine
Coppermine je velmi podobný Pentiu III. Hlavní změny jsou dvě. Procesor je vyráběn 0.18 mikronovou technologií - Intel si od toho slibuje možnost vyšších frekvencí procesoru. Další změna je integrovaná L2 cache. Ta je sice poloviční oproti Pentiu III, ale na druhou stranu běží na stejné frekvenci, jako CPU. Coppermine bude podporovat 133MHz sběrnici, i když se zpočátku dočkáme několika typů pro 100MHz FSB. V cenících poznáme tento nový procesor podle označení "E" za frekvencí. Takže např. P3-600EB označuje 600MHz Coppermine běžící na 133MHz FSB, P3-500E pak bude 500MHz Coppermine na 100MHz sběrnici.

S uvedením tohoto procesoru představí Intel i nový formát pouzdra procesoru, FC-PGA (Flip Chip Pin Grid Array). Umožní podobně jako u Celeronů umístit L2 cache přímo do jádra Coppermine a zároveň tak snížit náklady na výrobu asi o $20. Formát FC-PGA bude pinově shodný se Socket370 (patice pro Celerony), ale nemusí být vždy kompatibilní se staršími MB. Půjde to ovšem naopak, v motherboardu pro Coppermine budete moci použít Celerony, takže ti, kteří si v budoucnu nebudou chtít ihned koupit nejdražší procesor, budou moci zůstat u Celeronů a pak ho časem vyměnit za Coppermine.
Nové FC-PGA Coppermine pracuje pod napětím 1,6V, narozdíl od 2V u současných Pentií III. Proto, abyste ve svém počítači mohli mít tento procesor, budete potřebovat základní desku s intelovským čipsetem 810e nebo 820. To, že Intel v podstatě sjednotí paticový formát jak pro současné levné Celerony, tak i pro výkonné PIII vidím jako dobrý krok, který rozhodně pomůže snížit náklady uživatelům, kteří se rozhodnout časem nahradit Celeron rychlejším Coppermine. Co se týče srovnání výkonu s konkurencí, tak Athlon stále vede (doporučuji testy na FiringSquad), jediné, čím by mohl Intel skórovat je případné uvedení Coppermine na vyšší frekvenci. Nezapomeňte také na BP6 Dual.

Pentium III Coppermine

Procesory Pentium III jistě není potřeba představovat, na trhu jsou již poměrně dlouho a postupně nahrazují své předchůdce Pentium II. Od frekvence 600MHz došlo u procesorů Pentium III ke změně jádra. Dříve používané Katmai je zaměňováno za Coppermine. Všechny procesory Pentium III rychlejší než 600MHz používají jádro Katmai, od 500 do 600MHz jsou k dispozici jak Pentium III s jádrem Katmai, tak Coppermine.

Změna jádra spočívá především ve zmenšení výrobního procesu (viz výše) - na rozdíl od 0,25 mikronové technologie jádra Katmai jsou Copperminy vyráběny 0,18 mikronovou technologií. Ta umožňuje dosáhnout vyššího výkonu, snížit spotřebu a integrovat přímo na čip procesoru L2 cache paměť. Pentium III Coppermine tak používají až 133MHz sběrnici a 256KB L2 cache on-die (pracuje na stejné rychlosti jako procesor).

Copperminy podporují SSE instrukce zaměřené především na zvýšení výkonu při práci s audio/video a v 3D oblasti. Podporují také MMX instrukce.

Hlavní rysy procesorů Pentium III Coppermine:

• 0,18 mikronová technologie
• 100/133MHz sběrnice
• 256KB L2 cache on-die, 32KB L1 cache
• Podpora v i810E, i820, i840 a 440GX čipsetech
• Instrukce: MMX, SSE (Streaming SIMD Extensions)
• Podpora Dualprocessor - pouze SECC2 verze (Slot 1)
• Umožňuje adresovat až 64GB paměti

Procesory Pentium III existují ve dvojím provedení - SECC2 (klasický Slot 1) a FC-PGA, což je nový design určený pro patici Socket 370, bohužel nekompatibilní se staršími deskami.

Procesory určené pro 133MHz sběrnici jsou označovány písmenem "B" a procesory s 256KB L2 cache on-die jsou označovány písmenem "E". (Pozn.: ostatní starší CPU Pentium II/III mají 512KB L2 cache mimo vlastní jádro a pracující na poloviční frekvenci procesoru, čiže jsou znatelně pomalejší). Bohužel označení E/B/EB je oficiálně použito jen u těch frekvencí, v nichž existuje více verzí Pentium III procesorů (v našem katalogu je toto značení uvedeno bez ohledu na značení Intelu pro zjednodušení). 

Kompletní přehled dostupných (nyní či později) procesorů Pentium III je zde (i s linky do našeho katalogu na kartu produktu/aktuální cenu):

Procesor	Jádro	FSB freq	L2 Cache	Patice
PIII 450 BOX	Katmai	100MHz	512KB	SECC2
PIII 500 BOX	Katmai	100MHz	512KB	SECC2
PIII 500E BOX	Coppermine	100MHz	256KB on-die	FC-PGA
PIII 533B BOX	Katmai	133MHz	512KB	SECC2
PIII 533EB BOX	Copermine	133MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 550	Katmai	100MHz	512KB	SECC2
PIII 550E BOX	Coppermine	100MHz	256KB on-die	FC-PGA
PIII 600	Katmai	100MHz	512KB	SECC2
PIII 600B	Katmai	133MHz	512KB	SECC2
PIII 600E BOX	Coppermine	100MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 600EB BOX	Coppermine	133MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 650 BOX	Coppermine	100MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 667 BOX	Coppermine	133MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 700 BOX	Coppermine	100MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 733 BOX	Coppermine	133MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 750	Coppermine	100MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 800	Coppermine	100MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA
PIII 800EB	Coppermine	133MHz	256KB on-die	SECC2 i FC-PGA

Připomínky, podněty a dotazy zasílejte bez rozpaků na e-adresu support@euroshop.cz, těšíme se na odezvu a podněty.
Výše uvedenému setřídění údajů (vč. údajů v katalogu na www.euroshop.cz/cpu/ jsme věnovali mnoho úsilí, přesto, objevíte-li nesrovnalost, prosím, pošlete nám obratem na výše uvedený email informaci s uvedením zdroje (URL) informací a popisem chyby.

Poslední změna: 29. dubna 2000 

Intel

Všechno začalo na konci roku 1971, kdy firma Intel představila svůj první mikroprocesor 4004. Dnes se to zdá směšné, ale tento 4bitový procesor měl frekvenci 108 kHz a obsahoval 2300 tranzistorů. Po něm v roce 1972 následoval rychlejší 8bitový procesor 8008 s frekvencí 200 kHz. To ještě nebyly procesory používané v osobních počítačích, ale používaly se například v kalkulačkách nebo při řízení světelné signalizace. První procesor použitý v osobním počítači Altair 8800 firmy MITS (pro něj pánové Bill Gates a Paul Allen vyvinuli jazyk Basic) byl označen 8080 a byl vyroben poprvé v roce 1974. Pracoval již na frekvenci 2 MHz, obsahoval 6000 tranzistorů a byl asi 10krát rychlejší než jeho předchůdce. V roce 1978 následoval procesor 8086 s 29 000 tranzistory a frekvencí 8 a 10 MHz a v roce 1979 16bitový procesor 8088 (levnější verze procesoru 8086), který již možná někdo pamatuje z prvních osobních počítačů firmy IBM označených jako IBM PC. Frekvence tohoto procesoru byla 5 a 8 MHz.

V roce 1982 byl uveden na trh procesor 80286 se 134 000 tranzistory a frekvencí od 6 do 12 MHz. Ten už začali používat i jiní výrobci tzv. klonů počítače IBM (například Compaq) a tyto počítače se pak označovaly jako “100% kompatibilní s IBM PC”. Rychlost tohoto procesoru byla asi 3-6 násobná oproti procesoru 8086.

V roce 1985 byl uveden následník procesoru 80286 - 32bitový procesor Intel386 DX s frekvencí od původních 16 MHz až po 33 MHz (33MHz verze byla uvedena na trh v roce 1989). Tento procesor byl už schopen adresovat 4 GB paměti, podporoval multitasking, obsahoval 275 000 tranzistorů a byl asi 100x rychlejší než původní procesor 4004. Šlo o první procesor, který byl uveden ve více variantách – kromě varianty DX byla k dispozici i levnější verze procesoru 386 označená SX s 16bitovou externí sběrnicí a verze SL (s frekvencí 20 a 25 MHz), určená speciálně pro přenosné počítače (šlo o první procesor firmy Intel navržený pro přenosné počítače). Společnost IBM, do té doby technologický leader a tvůrce prvního osobního počítače, nástup osobních počítačů s procesory 386 trochu zaspala a její jasné prvenství od té doby skončilo. Procesory 386 byly už také vyráběny konkurentem firmy Intel a byly zajímavé především svou cenou.

V roce 1989 uvedla firma Intel na trh procesor Intel486 DX, který byl asi 50krát výkonnější než procesor 8088 a obsahoval už přes milion tranzistorů a také matematický koprocesor (k procesorům 386 bylo možné koprocesor dokoupit). S nástupem procesorů 486 se více prosadil systém Windows firmy Microsoft a uživatelé přecházeli na grafické uživatelské prostředí, které do té doby na procesorech 386 nepracovalo uspokojivou rychlostí. Frekvence procesoru 486 byla postupně zvýšena z původních 25 MHz až na 50 MHz. Kromě osobních počítačů se tento procesor objevil také v serverech. Levnější varianta procesoru 486 označená SX se lišila tím, že neobsahovala matematický koprocesor, a verze SL s nižší spotřebou energie byla opět určena pro přenosné počítače. Nešlo však o jedinou variantu tohoto procesoru – v roce 1992 byl představen procesor Intel486DX2 a o dva roky později ještě procesor Intel486DX4. Jádro těchto procesorů pracovalo na dvou-, respektive čtyřnásobné frekvenci, než na jaké pracovala sběrnice, a tím se docílilo zrychlení celé sestavy. V té době již nebylo problémem vyrobit procesor s vyšší frekvencí, ale problém byl se zvyšováním frekvence sběrnice. Firma Intel opět nebyla jediná, která vyráběla procesory 486 – stejně označené procesory nabízely také firmy AMD a Cyrix.

Nakonec se firma Intel rozhodla, že poprvé ve své historii označí svůj produkt jinak než číslem. Výběrovým řízením (jméno procesoru mohli navrhnout i zaměstnanci Intelu) nakonec prošli tři žhaví kandidáti, a přestože byl konečný výběr několikrát změněn, vyhrálo nakonec Pentium. I z tohoto jména je patrné, že jde o procesor 5-té generace a tak trochu připomíná název 586.

První procesory Pentium s frekvencí 60 a 66 MHz byly představeny v roce 1993 a dnes se možná již zapomnělo na aféru, která jejich uvedení provázela – tyto procesory totiž v některých speciálních případech neuměly správně počítat. Procesory Pentium měly již přes 3 miliony tranzistorů a rychlost přes 100 MIPS (milionů instrukcí za sekundu). Po 60MHz a 66MHz procesoru Pentium byla uvedena jeho 75MHz verze, která se zasazovala do trochu jiné patice označené Socket 7. V roce 1994 následovalo 90MHz a 100MHz Pentium a postupně světlo světa spatřil i 200MHz procesor Pentium.

Začátkem roku 1997 byly představeny 166MHz a 200MHz procesory Pentium s technologií MMX (označované také jako Pentium/MMX) a se 4,5 milionu tranzistorů. Od běžných procesorů Pentium se tento procesor liší některými konstrukčními změnami (například byl rozšířen o technologii SIMD – Single Instruction, Multiple Data), a především tím, že jeho instrukční sada byla rozšířena o další instrukce (je jich 57) a datové typy podporující grafiku a multimédia. Aplikací, které tyto instrukce využívají, přibývalo jen pomalu, ale technologie MMX se dnes už stala standardem, který podporují všichni výrobci x86 procesorů.

Od této doby se tedy v názvech procesorů objevuje také zkratka MMX a dnes se už procesory nepodporující tuto technologii nevyrábějí. Frekvence procesoru Pentium/MMX byla zvýšena ještě na 233 (200MHz procesor a 233MHz procesor Pentium/MMX se dnes ještě dodává, pomalejší verze již v prodeji nejsou) a byla také představena 200MHz a 233MHz verze procesoru Pentium/MMX pro notebooky. Tím vývoj procesorů Pentium skončil.

I procesory Pentium a Pentium/MMX jsou dnes historií. Nové osobní počítače už totiž používají výkonnější procesory a také jinou architekturu. Po procesorech Pentium/MMX nasadila v roce 1997 firma Intel do konkurenčního boje procesory Pentium II. Ty jsou založeny na jiné architektuře a využívají jiné patice a jiné základní desky.

Ani v případě procesorů páté generace, které Intel nazval Pentium, konkurence nezahálela a představila své vlastní procesory, i když už jinak nazvané. Tyto procesory se po fyzické stránce (tedy především počtem tzv. pinů, tedy jakýchsi paciček, které z procesoru vyčnívají) od procesorů Pentium nelišily, a tak je bylo možné použít ve stejných základních deskách s paticí označenou jako Socket 7, do níž se procesory vkládají. Navíc jejich cena byla nižší než cena procesorů Pentium se stejnou frekvencí, a proto se začaly více používat. To se firmě Intel nelíbilo, vyvinula tedy pro nové procesory nazvané Pentium II speciální a patentovaný Slot 1 (po fyzické stránce vypadá podobně jako slot PCI pro rozšiřující desky a nynější Alot A fy AMD je fyzicky identický, nikoliv pinově).

První procesory Pentium II představené v r1997 měly frekvence 233 MHz, 266 MHz a 300 MHz a byly tvořeny 7,5 milionu tranzistorů. Jedinou změnou oproti procesorům Pentium však nebyla pouze změna rozměrů a použitého slotu pro připojení. Procesory Pentium II jsou totiž vybaveny vyrovnávací pamětí druhé úrovně ve velikosti 512 KB (do té doby byla vyrovnávací paměť druhé úrovně na základní desce). Přístup k této paměti je mnohem rychlejší a k této paměti se přistupuje s frekvencí poloviční, než na jaké pracuje procesor. Naposledy byla frekvence procesoru Pentium II zvýšena až na 450 MHz (dnes jsou tedy k dispozici procesory Pentium II s frekvencí 450, 400, 350, 333, 300, 266 a 233 MHz), ale je možné, že v tuto chvíli je již k dispozici i rychlejší verze.

Procesory Pentium II mají sice slušný výkon, ale firma Intel je na trh uvedla v době, kdy se staly velice populárními levné počítače s cenou okolo 1000 dolarů. Konkurenti firmy Intel sice neměli tak výkonné procesory jako Pentium II, ale jejich produkty starší Pentia/MMX překonávaly, takže konkurenti začali získávat významnější podíl na trhu levných počítačů. To se firmě Intel nelíbilo, proto v dubnu roku 1998 uvedla na trh procesor Intel Celeron s jádrem Covington ve verzi pro Slot 1 (bez cache). Jiný název měl odlišit jiný výkon a také jiné určení tohoto procesoru. Celeron je jakýsi “nahý” procesor Pentium II – po architektonické stránce jde o stejné produkty (architektura P6), pouze Celeron nemá vyrovnávací paměť druhé úrovně a nemá také obal odvádějící teplo. Díky tomu se mohla podstatně snížit jeho cena a začal se dodávat do levných počítačů, tzv. Basic PC “s možností růstu” – do stejné základní desky, do které se vkládá procesor Celeron, je totiž možné umístit i procesor Pentium II. Procesor Celeron má frekvenci 266 MHz nebo 300 MHz.

Bohužel cena procesoru není všechno a Celeron se ukázal (především díky absenci vyrovnávací paměti) velice slabým hráčem, kterému se konkurence vysmála. Procesory firem IDT, Cyrix a AMD sice zatím nejsou vybaveny vyrovnávací pamětí druhé úrovně, ale tato paměť je umístěna na základní desce – v případě procesorů Celeron však na základní desce žádná vyrovnávací paměť není. S nízkým výkonem procesorů Celeron musel Intel něco udělat, a tak pod kódovým jménem Mendocino vyvíjel procesor Celeron s integrovanou 128kB vyrovnávací pamětí druhé úrovně na čipu (on-die). Vyrovnávací paměť je umístěna přímo u procesoru (na stejném křemíku) a procesor má 19 milionů tranzistorů místo 7,5 milionu jako u běžného Celeronu. Na rozdíl od procesoru Pentium II se k vyrovnávací paměti procesoru Celeron přistupuje se stejnou frekvencí, na jaké pracuje procesor. Díky tomu je Celeron se 128KB vyrovnávací pamětí druhé úrovně v některých případech dokonce rychlejší než procesor Pentium II se stejnou frekvencí a s 512KB vyrovnávací pamětí druhé úrovně.

Procesor Celeron se 128kB vyrovnávací pamětí má zatím (1/2000) frekvence 300 - 533 MHz. Aby se odlišil 300MHz procesor Celeron bez vyrovnávací paměti a 300MHz procesor s vyrovnávací pamětí, je verze s vyrovnávací pamětí označena jako Celeron 300A. V některých nabídkách se však můžete setkat i s označením Mendocino, tedy s kódovým jménem tohoto procesoru.

Samostatnou kapitolu v produktech firmy Intel tvoří procesory Pentium Pro. Běžní uživatelé se s nimi možná ještě nesetkali a už ani nesetkají, protože jde o procesory, které se používaly v pracovních stanicích a hlavně v serverech. První procesor Pentium Pro s frekvencí 150 MHz (která byla později zvýšena až na 200 MHz) a 5,5 milionu tranzistorů byl představen v roce 1995 a používal se v podstatě ještě nedávno, protože firma Intel za něj dlouho neměla plnohodnotnou náhradu. Ani následník procesoru Pentium/MMX, totiž procesor Pentium II, nebyl schopen pracovat v systémech se čtyřmi a více procesory, což byla naopak výhoda Pentia Pro. Procesor Pentium Pro byl oživen ještě docela nedávno (v srpnu 1998), kdy Intel uvedl tzv. Pentium II OverDrive procesory, které jsou výkonnější než Pentia Pro, mohou je snadno nahradit a podporují také technologii MMX.

Výčet jmen procesorů firmy Intel ještě nekončí. V červnu roku 1998 bylo totiž představeno ještě Pentium II Xeon, které je určeno především do pracovních stanic a serverů, a nahrazuje tedy procesor Pentium Pro. Frekvence tohoto procesoru jsou 400 MHz a 450 MHz a procesor se dodává buď s 512KB, nebo 1MB vyrovnávací pamětí druhé úrovně. Procesor Pentium II Xeon má stejné jádro jako procesor Pentium II, ale v některých vlastnostech se samozřejmě odlišuje, a to i po fyzické stránce – v počítači ho tak snadno nepřehlédnete, protože je velký a váží 0,5 kg. Pentium II Xeon se instaluje do jiné patice než Pentium II, má rychlejší přístup k vyrovnávací paměti a podporuje víceprocesorové systémy. Procesory Pentium II mohou být použity v počítači maximálně dva.

V současné době (1/2000) Intel uvádí procesory Pentium III (s jádry Katmai Coppermine) a Pentium III XEON.

AMD

Velice známým výrobcem procesorů x86 je společnost AMD (Advanced Micro Devices), která byla založena v roce 1969. Výrobou procesorů se zabývá již dlouhou dobu a velice populární byly například její 386DX/40 a také procesory 486DX/2 a 486DX/4. První procesor Am386 začala dodávat firma AMD v březnu roku 1991, čímž prolomila monopol firmy Intel. V dubnu 1993, tedy mnohem později než Intel, uvedla společnost AMD na trh procesor Am486 s jedním milionem tranzistorů.

Po uvedení Pentia firmy Intel musela firma AMD připravit vlastní konkurenční procesor. S procesory 486, i když s vyšší frekvencí, nebylo možné dlouhodobě Intelu čelit. Uvedení procesoru páté generace společnost AMD několikrát odložila a její procesor označený jako K5 nebyl po výkonnostní stránce příliš dobrý. Byl označován například AMD-K5-PR120, kdy zkratka PR (P-Rate) znamenala, jakému Pentiu procesor K5 výkonnostně odpovídá. Ve skutečnosti totiž běžel na jiné frekvenci (například procesor AMD-K5-PR 120 pracoval ve skutečnosti na frekvenci 75 MHz, ale výkonnostně se blížil 120MHz procesoru Pentium). Procesory K5 se dodávaly ve verzích PR75, PR90, PR100, PR120, PR133 a PR 166.

Vývoj procesoru šesté generace firmy AMD byl ovlivněn jednou obchodní transakcí. Původně totiž tento procesor vznikal v laboratořích firmy NexGen (ta vyvíjela vlastní procesory Nx586 kompatibilní s procesory Intel, ale ty nebyly pinově kompatibilní s Pentiem), kterou však v roce 1996 firma AMD zakoupila a vývoj procesoru, později nazvaného AMD-K6, dokončila. Procesor K6 s 8,8 milionu tranzistorů byl představen dokonce ještě před Pentiem II, a tak se společnost AMD dostala poprvé (ale na velice krátkou dobu) do vedení výkonnostního boje.

Procesor K6 už podporoval také technologii MMX firmy Intel, ale AMD vyvinula svoji vlastní technologii pro zrychlení 3D aplikací, kterou nazvala 3D Now!. Tato technologie byla začleněna v květnu roku 1998 do procesoru K6 a takto vzniklý procesor byl nazván AMD-K6-2. Někdy se ovšem můžete setkat i s pojmenováním K6 3D, právě proto, že podporuje 3D grafiku. Procesor K6-2 má 9,3 milionu tranzistorů a je dostupný ve verzích s frekvencí 300, 350, 366, 380 a 400 MHz.

Procesory firmy AMD jsou vždy asi o 1/4 levnější než srovnatelné procesory firmy Intel a levnější jsou také základní desky pro tyto procesory. Firma AMD zatím stále používá patice Socket 7, ale aby se zvýšila výkonnost počítačů, vyvinula společně se svými partnery také architekturu Super7 – základní desky založené na této architektuře podporují 100MHz sběrnici, grafickou sběrnici AGP, 100MHz paměť SDRAM, USB, Ultra DMA, APCI a volitelně také vyrovnávací paměť třetí úrovně.

Společnost AMD uvedla dále K6-3 a procesor nové generace K7. Procesor AMD-K6-3 (má kódové jméno Sharptooth – ostrý zub) má stejné jádro jako procesor K6-2, ale navíc má integrovanou 256KB vyrovnávací paměť druhé úrovně pracující na plné rychlosti procesoru. Svým výkonem by se 400MHz procesor K6-3 měl vyrovnat procesoru Pentium II 450 MHz. Výhodou K6-3 je, že jej bude možné použít na současných základních deskách s paticí Socket 7 (resp. Super 7). Vyrovnávací paměť umístěná na základní desce by se při použití procesoru K6-3 měla stát vyrovnávací pamětí třetí úrovně. Na trh byl K6-3 uvolněn v prvním čtvrtletí roku 1999, K7 pak v průběhu roku 1999.

Hlavním trumfem AMD je procesor K7 Athlon, který je určen pro tzv. Slot A a 200MHz sběrnici s architekturou Alpha EV6. Procesor AMD-K7 by měl konkurovat novým Intelovským procesorům zatím známým pod kódovým jménem Katmai, bude podporovat technologii 3DNow! a bude rozšířen o 512KB nebo 1MB vyrovnávací paměť. Zajímavé je i použití 128KB L1 cache, která by měla představovat další výhodu oproti procesoru Pentium II.

Cyrix

Společnost Cyrix byla založena v roce 1988 a kromě jiných produktů začala dodávat také matematické koprocesory pro osobní počítače. První klon procesoru x86 vyrobila v roce 1992 a od té doby je konkurentem firmy Intel. Jako první začala vyrábět procesory 486 a také procesory určené k upgradu procesorů 386. Vyráběla například i procesory 486DX2/DX4 s frekvencí od 50 MHz do 100 MHz a také speciální verze těchto procesorů pro notebooky.

Když společnost Intel uvedla na trh procesor Pentium, vyvíjela i firma Cyrix procesor páté generace. V roce 1995 byl hotov, byl pojmenován Cyrix 5x86 (někdy také M1sc) a měl frekvenci až 120 MHz. Byl to dlouhou dobu jediný konkurent Pentia, protože společnost AMD se v uvedení procesoru K5 opozdila. Po něm následoval procesor šesté generace označený 6x86 (kódové jméno M2) ve verzích PR200+, PR166+, PR150+, PR133+ a PR120+. Podobně jako AMD u procesorů K5 používal i Cyrix hodnocení P-Rate.

Po uvedení procesoru Intel Pentium s technologií MMX musely i ostatní firmy integrovat do svých produktů technologii MMX. Proto byl procesor 6x86 firmy Cyrix nahrazen procesorem 6x86MX, který byl kromě podpory MMX vybaven také větší pamětí cache (64KB) a výkonnější jednotkou FPU. Do prodeje se dostaly procesory 6x86MX-PR166 až 6x86MX-PR266. Procesory s vyšší frekvencí (300 MHz a 333 MHz) a stejným jádrem označuje Cyrix jako Cyrix MII. Stejně jako procesory 6x86MX, 6x86 a 5x86 je určen pro základní desky s paticí Socket 7 a pro desky Super7. Procesory 6x86MX vyráběla ve svých továrnách firma IBM a také je pod svým jménem prodávala.

Kromě procesorů 6x86MX a MII vyráběla společnost Cyrix také procesor MediaGX, který v sobě integruje také další technické prvky a multimediální funkce, a může tak nahradit grafickou i zvukovou karu. Počítačové sestavy a také notebooky (existuje i verze tohoto procesoru určená pro notebooky) na něm založené jsou tak cenově zajímavé. Osobní počítače na něm založené mají cenu i okolo 500 USD. Přesto se tento procesor příliš neprosadil a zatím ho používá jen několik firem (například firmy Compaq, Palmax nebo PackardBell/NEC). Pokud vím, žádný počítač založený na tomto procesoru se u nás neprodává. Poslední novinkou v této řadě procesorů je procesor MediaGX podporující technologii MMX.

Společnost Cyrix převzala nedávno (v listopadu 1997) firma National Semiconductor, a Cyrix se tak stal divizí této firmy. Na vývoji procesorů další generace se ale pracuje stále. Jádro nového procesoru má název Jalapeno a první procesor s tímto jádrem (měl by se jmenovat M3) by měl pracovat na frekvenci 600 a více MHz. Tento procesor, který se podle firmy Cyrix bude vyrábět v prvním čtvrtletí roku 1999, by měl mít zcela nový zdvojený matematický koprocesor, podporu pro 3D grafiku, pro technologii MMX i 3D Now! a měl by mít integrovanou 256KB vyrovnávací paměť druhé úrovně.

Cyrix byl koncem roku 1999 zřejmě pohlcena firmou VIA Technology.. Nových CPU se zřejmě již nedočkáme..

IDT

Dalším výrobcem “klonů” procesorů x86 je u nás málo známá společnost IDT (Integrated Device Technology). Výrobou procesorů se zabývá dceřiná společnost této firmy, nazvaná Centaur Technology. Procesory této firmy se k nám dlouhou dobu nedodávaly, ale nyní je do svých počítačů instaluje několik firem.

Aktuální přehled procesorů a jejich cen získáte vždy na www.euroshop.cz/cpu/

zdroj: Internet cz & com, aktualizace: Euroshop.cz Ltd.
připomínky: webmaster@euroshop.cz